Dnes ti predstavím moju českú kolegyňu Marcelku, ktorá robí to čo ja: bloguje o minimalizme 🙂 Mala som tú česť sa s ňou aj osobne stretnúť počas jedného semináru v Bratislave, nuž a čo sa stane keď sa dve minimalistky stretnú? Kvákajú o minimalizme, no nie? Asi by som tam s ňou sedela aj doteraz, keby ma deti neodtiahli domov a ju nečakali chtiví poslucháči a vlak domov.
Viete čo ma fascinuje? Každého cesta k zredukovaniu je úplne iná, i keď podstata je rovnaká.
Je to nástroj, dám ti ho, a ty si z toho vymodeluj, čo chceš. Výsledok je rovnaký, cesta je iná.
Keď som s minimalizmom začínala, zhltla som asi všetky svetové blogy a knihy. V každom som niečo nové našla, i keď tie najlepšie životné lekcie boli práve tie, ktoré som si odskúšala sama na sebe. Veľa ľudí mi píše, ako ich k redukovaniu harabúrd nakoplo práve sťahovanie. Prečo to tak je? Nič nie je evidentnejšie, ako keď máš problém rovno pred očami.
Fotograf Peter Menzel dokonca nafotil po celom svete priemerné rodiny a kompletný obsah ich domácnosti, výsledok je naozaj na zamyslenie.
Pustime sa teda do dnešného rozhovoru a odporúčam ísť aj na Marcelkin blog sa trošku pomotať.
Môžeš sa mojim čitateľom, ktorí o tebe ešte nepočuli, trochu predstaviť ?
Jmenuji se Marcela Sobotová. Pocházím z Plzně, kde velkou část svého života i žiju. Mám dvě děti, pětiletého kluka a dvouletou holku. Před mateřskou a rodičovskou dovolenou jsem pracovala jako auditor v auditorské firmě a později ve finančním controllingu. Prostě je mi blízký svět čísel :-). A taky cizích jazyků. Během rodičovské jsem se vrhla do psaní blogu a šíření myšlenky minimalismu všemi směry. Dává mi to velký smysl.
Kedy, kde a ako si sa úplne prvýkrát dopočula – stretla s pojmom minimalizmus a aká bola Tvoja reakcia?
Pamatuju si, že jsem docela dlouho o minimalismu četla různé články a přemýšlela o tom, jaké by to bylo mít jen pár věcí, sladěnou bílou domácnost s pár kousky. V reálu jsem ale nic moc neměnila, nepovažovala jsem to za nutné, připadalo mi, že mám tak akorát věcí. Velký zlom nastal v době, kdy jsme se stěhovali a já byla poprvé těhotná. Tehdy se mi jako prvorodičce zároveň začaly hromadit věci na miminko. Stěhování nám jasně ukázalo, že i my máme fakt dost věcí. A že z fáze bydlení na vysokoškolské koleji s jedním velkým batohem už jsem zcela někde jinde :-(. Ta vidina dalšího náročného stěhování s novými věcmi na dítě mě nakopla k akci. Začala jsem redukovat a pustila se do toho naplno.
V akých oblastiach si mala najväčší prebytok a kde sa Ti doposiaľ podarilo úspešne zredukovať?
Zpočátku to byly často nevhodné nebo málo používané dárky, různé věci do domácnosti, spotřebiče, dekorace. Později jsem atakovala šatní skříň, bižuterii a drogerii. Oblečení tedy dělám pravidelně, to není nikdy hotové. Velké zbytečnosti jsem skladovala i ve spíži, měla jsem zbytečné zásoby koření, surovin, ze kterých nevařím.
Důležité pro mě bylo i redukovat “bordel” v počítači a v inboxu.
Čo považuješ na minimalizme za najťažšie, kde bojuješ s tým, aby si vlastnila menej?
Pro mě je v minimalismu těžké udržovat rovnováhu mezi finanční úsporou, udržitelností a vynaloženým časem. Mohu trávit dva týdny hledáním starší použité věci v bazarech, což je sice udržitelnější a líbí se mi to. Nebo to mohu koupit za hodinu ve městě nebo večer na internetu a zbylý čas jít s dětmi ven nebo si číst. Už jsem pochopila, že v tomhle rozhodování není černo-bílé.
Bojuji hlavně s tím méně hmotným a se svými zvyklostmi. Pořád se učím a testuji, jak moc dokážu vyvážit bytí offline a online.
Těžké je i ustát svůj životní styl vůči své rodině a blízkým, kteří minimalismus mohou zesměšňovat nebo ho nechápou. Je to dlouhodobý proces o toleranci a komunikaci. Ze dne na den to myslím nejde.
Pro mě samotnou je těžké i vědomí toho, že jsem se svým uvažováním jen zrnkem písku. Minimalismus bude bohužel ještě asi dlouho jen alternativa.
V akom smere Ti minimalizmus zatiaľ najviac obohatil a zjednodušil život?
Shrnula bych to do jediného. Jasně mě utvrdil v tom, že toho mám dost a mám všechno, co potřebuji. Nejvíc mě minimalismus obohatil asi tím, že mě neustále nutí přemýšlet o sobě, o svých potřebách, o svém pohodlí a o své energii. Minimalismus je pro mě v důsledku velká seberozvojová škola. Rozhodně ho nezužuji na nějakou metodu, jak mít uklizenou skříň.
Ačkoliv mám mnohem méně kusů oblečení, mám teď mnohem lepší pocit z toho, jak se oblékám.
Aké sú najbližšie výzvy v životných plánoch, ktorým musíš v budúcnosti čeliť ?
Naší aktuální výzvou je bydlení a s tím související stěhování. Jsem si zcela jistá, že nám v tom náš minimalistický přístup hodně pomůže. Stěhování je výborná příležitost, jak v krátké době zrevidovat věci z celé domácnosti. Ostatně je to hodně aktuální, psala jsem o našem stěhování a souvisejícím se zbavování věcí teď články na můj blog Zijeme minimalizmem.
Mou osobní výzvou je taky vyvažování toho, abych měla dost času minimalismus praktikovat a testovat (což znamená i nedělat vůbec nic :-)) a zároveň dost času o svém minimalizování psát a mluvit. Jsou to spojené nádoby.
Ako vníma Tvoj životný štýl najbližšie okolie a poznáš iných podobne zmýšľajúcich ľudí aj osobne?
Nejbližší okolí mám tolerantní :-). Myslím, že je i občas s něčím inspiruji, ale chce to čas. Třeba si přijdou pro radu, jak se čeho zbavit.
Ano, znám i další lidi, co takto žijí. Když se bavím s lidmi na svých seminářích nebo v kurzu , vidím, že kus minimalisty je v každém z nás. Je se bojíme si tak říkat. Já už se toho nebojím :-).
